* Pokus o něco *

Tak tohle jsem hrál celej den … jak začneš, už nejde přestat.

Jestli vysoké číslo znamená to samé jako dlouhá doba, jestli ženuška čůrá jako podrážka bytu a teď brečím, tak mi ukaž, že nejsem sám. Lehni si ke mně a sahej mi tam. Pamatuji si, jak jsi poprvé upadla. Byl jsem jako by mi narostla ještě jedna. Máme se tu všichni zle, máme to, co jsme si nejvíc nepřáli. Dělat šílený chlupy ve smyslu nelitovat sebevraždy. Kdybych toho chtěl litovat, tak to neudělám. Přijdu kudy půjdu, postávám u samopalu. Spálím se. Tak tu stojím a hýbám prstem, stojím a předstírám čekání, přitom čekám, až to skončí. Špiním se zevnitř. Přestávám být a schovávám se v ostří sekyrky. Jdou tudy a smějí se mým směrem. Pamatuji si, jak si poprvé usnula. Oni tudy jdou a mrzí mě, jak to je. Ti, kteří tě vzbudili, mi nosí šípy, darují mi je skrz napnutý luk. V den, kdy se zrodilo překvapení, jsem si přisedl čumák a darované šípy si tasím z hrdla jako vrabčák v šuplíku. Tak stejně, jak ten vrabčák, který v šuplíku lhal o výtahu v tělíčku. Černá esa a to jsme my. To, co muž zahodil, si žena sebrala a snědla a během vysokého čísla jsem se stal členem. To je to čití. Čití! Chorobu si svedu ozdobit, plácám se ostrýma. Pokřik se dožadoval stvořitele. Seznamte se s ním. Je to malý tlustý muž s obličejem šelmy. A co myslím tím muž s obličejem šelmy? No prostě chlapík s ksichtem vlka. Vracel jsem se z domova, popíjel paruku a najednou se mi v oku šťourá chlapík s ksichtem vlka. Tak jsem si svázal nohy a takovým patetickým tónem mu navrhuji zástavu. Dedukuje. Vraždí významy nemocných, popírá systém pistole. Oba si prozpěvujeme. Vzájemně se slyšíme a moc se nám líbí tyhle chvíle, kdy si věda rozebírá sukni mnohoznačným jekotem. Asi ho odvezu na chatu a mrknu se mu do pusy. Tenhle chlapík dobře ví, proč si vybral zrovna mě. I mně je jasné, proč jsme spolu. Oděv ze mě slezl a plně se koncentruji na ten vlčí ksicht. Takto lykantropicky směrované pochoutky mě naposled obelstili v dobách zmlácených tanečnic, když jsem švíkal slzy v domnění, že jsem jediný. Sám a popraskaný se vrhám do toho chlapíka a ani den ani jeho zvířecí tvář mi nepoví kdy přestanu. Stávám se dioptrií muskulatury, protože sotva se zamračím, už mi padá jazyk do klína a je to hovno, kdo se nesmí řechtat. Tam se krájí studené a ověřuje bolavé. V divadle se pláče a naříká, jde o scénky ze života mrtvých. Mrtvý kamarád a muž s obličejem šelmy se dlouho nemohli seznámit a najednou jim na hlavách narostly takový bubliny a šlapáním po paprscích jsme si zamkli dveře. Najednou těmi dveřmi prošel muž s obličejem šelmy a jeho mrtvý kamarád ještě naposled otevřel kvůli mně. Rozhodně se trápím, vždyť jsem od narození nepřestal brečet. Vycpal jsem se a vlezl dovnitř. Nabídka se třásla k několika krokům na tom místě, kam už se mi nikdy nechtělo. Druhá strana, kdyžtak trochu určitě jsem tady. Přísahal jsem na krev, nevlezu sem. Ač zde málem klesám, hodí se kohokoliv přízeň. Zvláště pak chlapík s kamarádem jsou-li částečně mými, připadá mi marný klid. Miluju každé vysoké číslo. Loupím důvěru v útrobách povrchu, zbytečně se schovávám. Už se o mně ví. Obličej šelmy se o mně opakovaně zmínil mezi ostatními tradicemi krvácejícího světla. Polykám výkaly cestou pryč, avšak se znovu vracím, abych nezůstal nezodpovězen. Odpovědi mě líbají zezadu, teď je tak snadné zvracet špendlíky. Momenty se dějí tak, až se mi kůže mění v léky. Tak se léčím. Sedím tu a sám se léčím, chlapík s ksichtem vlka o mně vymýšlí fóry a těm se směje jen jeho zesnulý kolega. Vím o co jde, chtějí mě psychicky uškvařit. Není moje chyba, že nic není tak jak to vypadá. Ani setmění jsem nezavinil já a ačkoliv to zní šíleně, nejsem odpovědný ani za obecný úpadek zájmu o kousání rtu. Život je nejpomalejší a nejbolestivější způsob umírání. Udělal jsem všechno, co mě napadlo, abych neskončil potrestán vlkem, abych ho nedoprovázel. No a teď tu stojí a pravda se oblékla jako šašek, kterému utekl čas příliš rychle. Chladnější než led, ale žhavější než plamen. Tak mi je. Pomalu si klekají, už to začíná. Zmatený už jsem byl, ale tohle je extrém. Jsem připraven přivítat tesáky v mém srdci. Chtěl bych jít domů, ale nevím kde to je. A ten chlapík s ksichtem vlka mě objímá, brní mě lebka. Dnes tu umřu, vděčím za unikát. Bolest o které se nesmí mluvit. Bolest, před kterou i chlapík s ksichtem vlka zalézá do kanálu. Přál bych si ještě jednou svačit koště, ještě naposled si sednout a přemýšlet, čím je podmíněn zkrat lidu a jestli to za to vůbec stojí. Věk se naplnil a vlčí smích mi ukázal cestu. Klaním se věčné temnotě a už už klepu na vrata. V poslední chvíli mi drápy projeli chřtánem a k velkému údivu přihlížejících jsem opět otevřel oči. Někdo mě tu asi ještě potřebuje. Chlapík se dlouho nepodceňoval a chtěl to všechno napravit. Říznul mě. Jak tam tak visím a bojím se, vylézá zevnitř spravedlivý závěr. Jsme tu a přítomné honí postrach, kolem býval. Flušu to, co nikdo neměl vidět. Jedí vidno ale já vím, že by to tak nikdy nemělo být, mám ovšem jisté vize.

Znáte to, přijde zpráva od někoho kdo neni v CL :”Ahoj, kdo jsi?” začne se kecat o blbostech a pak najednou zjistíš že tu osobu znáš už hrozně moc dlouho,dlouho jste se neviděli, ale jak přišla k číslu ICQ to nikdo neví.

Tuhle slečnu jsem viděl naposled když jí bylo asi pět.Její dementní brácha chodil na stejnou základku jako já, ale o dva ročníky níž.Poslala mi dost fotek, vybral jsem jednu. Pěkná kočička z ní vyrostla…ikdyž mohla by se občas trochu najíst

One night to be confused
one night to speed up truth
we had a promise made
four hands and then away

both under influense
we had devine scent
to know what to say
mind is a razorblade

to call for hands of above
to lean on
wouldn’t be good enough
for me, no

one night of magic rush
the start a simple touch
one night to push and scream
and then releaf

ten days of perfect tunes
the colors red and blue
we had a promise made
we were in love

to call for hands of above
to lean on
wouldn’t be good enough
for me, no

to call for hands of above
to lean on
wouldn’t be good enough

and you, you knew the hands of the devil
and you, kept us awake with wolf teeths
sharing different heartbeats
in one night

to call for hands of above
to lean on
wouldn’t be good enough
for me, no

to call for hands of above
to lean on
wouldn’t be good enough
for me, no

Chosé předělal tuhle hrůzu do přijatelnější formy TAB

Pojem transpozice rozměru, bude znám jistě především všem 3D animátorům, potažmo také deskriptivním kreslířům a geometrům celkově. Těm ostatním poskytnu jednoduchý příklad pro představu: mysleme si úsečku, která má délku, nikoli však výšku. Představme si nyní, že tato úsečka pouští při pohybu barvu a my ji potlačíme stranou vzhůru – vybarví nám čtverec, tedy se nekonečněkrát nakopíruje do nového rozměru, čímž do něj přejde. Stejně tak z bodu můžeme získat tu úsečku a ze čtverce krychli tažením vzhůru (představte si skládací lampión). Co je však před bodem a po třetím rozměru? Začněme systematicky – co je prostor jiného, než potenciál času? Prostorem myslíme vždy dvourozměrný či trojrozměrný, i jednorozměrný bod musí mít polohu v jednom z těchto dvou „vyšších“. Základní vlastností těchto prostorů je „rozprostraněnost“, tedy možnost nalézt dva body s určitou „vzdáleností“. Vzdálenost je tedy základní esencí rozprostraněnosti a myslíme-li vzdálenost, myslíme potom jeden bod, druhý a pohyb nebo potenciál pohybu mezi nimi, kde pohyb není nic jiného než časový vývoj. Prostor je tedy pouhou seberealizací podstaty času – nějak plynout, od něčeho k něčemu, po určitou „dobu“. Ale co je čas? Tvrdím, že apriorní funkce mysli zvaná vědomím. Mysl je souhrn aspirativních znaků, které se však nemohou projevit jako prožívání či myšlení jinak než v čase. Proto myslíme čas, abychom mohli myslet sami sebe. Je to trochu jiná dialektika, než klasicky hegeliánská – zde si nejprve uvědomujeme sebe a projekce samotného tohoto sebeuvědomění „bez sebe“ a „mimo sebe“ je pak časem, což v syntéze dává promítnutí „nás s časem ve vesmíru s časem“ a tedy prostor, rovnou třírozměrný, jakožto maximální geometrický prostor spojnic bodů, tedy vzdáleností. Antitezí rozprostraněnosti je kumulace, jež se nám jeví jako body o určitých energetických potenciálech a energetická pole.

NS graffity no to mi ho vyndej

Historie se opakuje, ráno mi přišla smska:” Čau, tak peníze mi zase neposlali, prej je budou posílat do konce měsíce.Takže si přijďte v pondělí prvního září pro výplatu na stavbu.Jsou to čuráci…..no a kdo bude chtít dál pracovat tak může samozřejmě pokračovat . “

Z toho by se člověk posral…

1.

2.

3.

4.

Blbý tři krámy grrr, dvojka čtyřka nejvíc… och

Konkrétněji film Postel