* Pokus o něco *

Dne 17.11.2008 se zhruba 1500 občanů účastnilo řádně oznámeného a nezakázaného průvodu v Litvínově. Když tento průvod došel kolem cca 15.20 hod. ke kruhovému objezdu na rozhraní ulic Podkrušnohorská, Přátelství a Sklářská, vstup do ulice Podkrušnohorská, kudy měl průvod dle ohlášení pokračovat, blokovala policejní pořádková jednotka a jízdní oddíl. Tím policejní jednotky fyzicky bránily projití průvodu. Organizátory průvodu přitom nikdo neinformoval o jakémkoliv zákazu, či jiném úředním úkonu, který by zdůvodnil přerušení plánované trasy. Policisté se tedy mohli dopustit přestupku proti právu shromažďovacímu podle zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, kterého se podle § 14 odst. 2 písm. h) uvedeného zákona dopustí ten, kdo „neoprávněně úmyslně zabrání jinému v podstatném rozsahu ve výkonu práva shromažďovacího.“

Po chvíli, kdy se průvod zastavil, na něj policisté zaútočili rozbuškami a policejní jízdou. Účastníci průvodu přitom nebyli nijak vyrozuměni, že policie připravuje zásah, ani o jeho důvodech, a průvod nebyl ani zakázán. Útok policie byl tedy bezdůvodný a nezákonný. Brutalitu policejního útoku umocňuje fakt, že se v průvodu nacházelo i mnoho starších osob, žen a dětí.

Výše uvedeným jednáním mohlo dojít k porušení zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, konkrétně následujících paragrafů:

a)    § 9 odst. 1, který stanoví, že „policista je při provádění služebního zákroku povinen, pokud to povaha a okolnosti služebního zákroku dovolují, použít odpovídající výzvy“. V tomto případě to povaha a okolnosti služebního zákroku nejen dovolovaly, ale přímo vyžadovaly, protože policie bez jakéhokoliv zdůvodnění napadla pokojné a oznámené shromáždění občanů. K žádné výzvě ze strany policie však nedošlo.

b)    § 38 odst. 3, který stanoví, že „před použitím donucovacích prostředků je policista povinen vyzvat osobu, proti které zakročuje, aby upustila od protiprávního jednání s výstrahou, že bude použito donucovacích prostředků. To neplatí v případě ustanovení odstavce 1 písm. g). Od výzvy s výstrahou může upustit jen v případě, že je ohrožen jeho život nebo zdraví anebo život nebo zdraví jiné osoby a služební zákrok nesnese odkladu.“ V daném případě byly použity donucovací prostředky ve formě policejních rozbušek, bití účastníků shromáždění obušky a jejich vytlačování a rozhánění policejní jízdou i těžkooděnci, ačkoliv ze strany policie nejenže nepadla žádná výzva, ale účastnící shromáždění se ani nedopouštěli protiprávního jednání. I v případě, že by se takového jednání dopouštěli někteří účastníci, policie byla povinna zakročit pouze proti těmto konkrétním účastníkům, nikoliv vůči shromáždění jako celku. Rovněž nebyly ohroženy životy ani zdraví – k takovému ohrožení došlo až v důsledku policejního útoku.

c)    § 38 odst. 5, který stanoví, že „policista je povinen dbát, aby použitím donucovacího prostředku nezpůsobil osobě újmu zřejmě nepřiměřenou povaze a nebezpečnosti jejího protiprávního jednání“. V tomto případě byly použity donucovací prostředky vůči osobám, které se žádného protiprávního jednání nedopouštěly, a tudíž byla jakákoliv újma nepřiměřená.

Podle informací dostupných z veřejně dostupných zdrojů (síť internet) nebylo důvodem policejního zákroku jakékoliv porušení zákona ze strany účastníků shromáždění, ale jednalo se o účelové rozehnání davu na politickou objednávku. To dokládá zejména videozáznam (k dispozici například zde http://www.youtube.com/watch?v=FGBQQQWbC3c, čas 2:43), na němž cikánský předák Grundza doslova říká: „Jestliže DS strana ve spojení dalších radikálních stran nebo organizací ultrapravicových se dostanou na kulaťák, tak starosta Janova a Litvínova tuto akci oficiálně rozpustí na tomto kulaťáku.“ Fakt, že Grundza již ve 14:45 hodin věděl, že průvod bude rozpuštěn (rozehnán) na „kulaťáku“ (kruhovém objezdu), ačkoliv k němu průvod dorazil až kolem 15:20 hod., jednoznačně dokazuje, že celý zásah byl připraven a domluven předem, přičemž jeho cílem bylo rozehnat pokojný a řádně oznámený průvod. K dokreslení absurdity zásahu a dvojího metru ze strany policie lze poukázat na to, že shromáždění cikánů, zaznamenané na uvedeném videu, které nebylo zákonným způsobem oznámeno a dle videozáznamu na něm mohlo docházet k porušení zákona, nejenže nebylo rozpuštěno, ale probíhalo za přímé asistence policie ČR.

Výše uvedeným jednáním mohlo dojít k trestnému činu porušování svobody sdružování a shromažďování dle § 238a trestního zákona a zneužívání pravomoci veřejného činitele dle §158 trestního zákona.

Během zákroku byla zraněna řada osob. Policisté brutálně bili i malé děti a staré osoby a jízda najížděla do pokojně stojícího civilního obyvatelstva. Jednomu z účastníků utrhla prsty na ruce policejní rozbuška. Tím mohlo dojít k trestnému činu ublížení na zdraví dle § 221, případně § 224 trestního zákona.

Jak je patrné z veřejně dostupných zdrojů, někteří policisté neměli identifikační čísla, čímž mohlo dojít k porušení § 10 odst. 2 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, který stanoví, že „příslušnost k policii prokazuje policista služebním stejnokrojem s identifikačním číslem“.

Z veřejně dostupných zdrojů (síť internet) je patrné, že někteří policisté měli na výstroji nebo jejích součástech nevhodné nášivky či nálepky, které nejsou součástí stejnokroje ani policejní výbavy, jako například „Veterán MMF Praha 2000 – summit NATO Praha“ (ke shlédnutí zde: http://www.policista.cz/files/dusan/litvinov/p1080709.jpg). Tím mohlo dojít k porušení § 6 odst. 1 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, který stanoví, že „při provádění služebních zákroků a služebních úkonů je policista povinen dbát cti, vážnosti a důstojnosti osob i své vlastní“.

Zasahující policisté rovněž po účastnících shromáždění házeli kameny, čímž se mohli dopustit trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele dle §158 trestního zákona a výtržnictví dle § 202 trestního zákona (důkaz např. zde: http://www.youtube.com/watch?v=9h7NbwHUZEQ&NR=1)

Popsané skutečnosti dokládají, že dne 17.11.2008 policie nezákonně zasáhla proti pokojnému a řádně oznámenému shromáždění občanů za použití donucovacích prostředků. Zákrok policie byl proveden zbrkle, překotně, bez zákonné výzvy s výstrahou podle zákona o policii, byly ohroženy životy i zdraví policistů i účastníků shromáždění, byl narušen veřejný pořádek a byl porušen zákon o policii, zákon o právu shromažďovacím a trestní zákon tak, jak je uvedeno a odůvodněno výše.

Bezprecedentním a nezákonným zásahem policie ČR pod vedením neznámých pachatelů byl dále porušen:

1.    čl. 11 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podle kterého „Každý má právo na svobodu pokojného shromažďování a na svobodu sdružovat se s jinými“ a „na výkon těchto práv nemohou být uvalena žádná omezení kromě těch, která stanoví zákon a jsou nezbytná v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, ochrany pořádku a předcházení zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.“ V daném případě občané nijak nenarušovali veřejný pořádek a policejní zákrok svou prudkostí, nedostatečným rozlišováním a použitými prostředky překročil to, co bylo možno od státních orgánů rozumně očekávat v případě zasahování do svobody shromažďování (viz. judikatura Evropského soudu pro lidská práva, Cisseová proti Francii ze dne 9.4. 2002).

2.    čl. 21 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, podle kterého se uznává právo na pokojné shromažďování. Výkon tohoto práva nesmí být žádným způsobem omezován s výjimkami, jež stanoví zákon a jež jsou nutné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti nebo veřejné bezpečnosti, veřejného pořádku, ochrany veřejného zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných. V daném případě nelze o výše uvedených zájmech hovořit. Ty byly narušeny teprve zákrokem policie, stejně jako zdraví účastníků řádně ohlášeného průvodu.

3.    čl. 19 Listiny základních práv a svobod, podle kterého je právo pokojně se shromažďovat je zaručeno. Toto právo lze omezit pouze zákonem v případech shromáždění na veřejných místech, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku nebo pro bezpečnost státu. Shromáždění však nesmí být podmíněno povolením orgánu veřejné správy.

Podle § 158 odst. 2 trestního řádu žádám o vyrozumění o učiněných opatřeních.

Děti, dnes si povíme něco o našem státě a jeho 10. výročí

Kanálová republika, neboli domácky řečeno republika odpadu, se zrodila letapáně roku 2009, kdy představitelé tehdejší české republiky (dnes prosperující země), se nám “oni” rozhodli věnovat kus své země, přesněji řečeno kus své půdy. Draze jsme si ji museli vydobít. Náš dnešní stát se nachází na pomezí Moravy – Slezka – Česka! Proč je to takhle rozdělené? Protože jsme chtěli aby každý dal kus sebe. Po vyhlášení samostatnosti Kanálové republiky, jsme si zvolili prvního prezidenta, vládu. Prvním prezidentem byl Laco Mackovič a prvním premiérkou v dějinách, se stala Džamila Stehlíková, která si záhy po založení státu změnila občanství z židovského na romské.

Také se začala budovat první kultura děti, ty krásná kasína, herny které potkávávte když jdete domů a do školy, ty se stavěli jako první a až v druhém rázu se stavěli již holé panelové domy. Byl to čas krásný. ale také potřeboval nějaké zákony. A tak vznikli zákony pro ochranu nás, obyčejných obyvatel. Jmenuji jen některé: Zákánon na ochranu prohibice, zákon na ochranu před prací, zákon na zajištění 10% výhry v automatu z celé výplaty, ale také jsme zrušili některé zákony: Incestní zákon a povolily vám kouřit již od narození a pít alkohol již od 5 let.

Bylo nám dobře děti.

Ale byli časy děti, kdy jste neměli co jíst, co pít, kdy jste museli poslouchat ty jenž žijí “za drátem”. Byli časy, kdy váš otec pobíral malé sociální dávky a muse děti, ano Mařenko, neplač, musel platit nájem a otravovala ho sociální pracovnice, kdo ví co to je sociální pracovnice? Nikdo? Byla to většinou žena, která ve jménu co největší buzerace, vás nutila koupat, chodit do školy a rodičům zakazovala chodit na výherní hrací automaty.

Byli doby děti, kdy jste nemohli v deset večer vyjít ven a tam křičet, byli doby, kdy jste si cigára nemohli koupit v automatu ve škole.

Určitě se také divíte děti, co to je za podivná stavení a lidi, když koukáte na ty “za drátem”

Takže si vyjmenujeme některé:

Nemocnice – to je výdobytek těch “za drátem” mají se tam léčit, nám děti stačí stará Šamanka Hubažumbu, která bylinami vyléčí i smrt

Ten směšný pán v uniformně, je policista. Ti druzí ho mají za ochránce pořádku, my za buzernata. U nás děti pořádek dělat nepotřebujeme, protože to co bylo dřív mimo zákon je dnes zákoné.

Ten pán v takovém kabátu, to není Leoš Charvát, náš zpěvák na Kanálu 2, ale je to soudce, ten, který rozhoduje o tom, kdo má pravdu a kdo ne. Nám děti stačí náš ministr pro rozhodování Vilda Matej.

A ty veselé dráty, které vidíte, to nejsou notové osnovy, ale to je elektrika! U nás to máme pouze na 5% země, ale je to dobrá věc, říkala to sousedka, která si ho nechala udělat.

Také jiné věci byli jiné, než teď, například bytová politika, byla úplně jiná. Dřív se pomalu věšelo děti, když si například tady malý More chtěl nakreslit pěknou kresbu či výjev z historie na zeď, a dnes je to zcela běžné, také již neplatí, že jeden byt, rovná se problém. Dnes platí, že jeden byt je jedna vesnice.

A ptáte se, kde bereme peníze na všechnu tu krásu okolo? Prodáváme odpadky do okolních států a bereme peníze od ?těch druhých? za to, že nám dali svůj vlastní stát. Občas někde něco vysoudíme za rasimus od těch bílejch mrdek.

Děti a to by bylo vše, naše republika je krásná, když jdete domů, všude vidíte ty neony, opilý chlapy, který vás po přichodu domů zbijí, říkám si, že jsme konečně našli ráj.¨